Portál:
Filmová hudba Zdeňka Lišky

Biografická poznámka

Zdeněk Liška se narodil 16. března roku 1922 ve Smečnu u Kladna, tradičním centru těžby uhlí. Hudební talent projevoval od narození, v dětství hrál na tahací harmoniku a housle, první skladby komponoval už jako gymnazista. Vystudoval skladbu a řízení u Rudolfa Karla, Otakara Šíny a Karla Janečka na Pražské konzervatoři, kterou dokončil v roce 1944. S krátkým ročním intermezzem v podobě dirigování amatérské filharmonie ve Slaném (1944–1945) se celý život věnoval komponování filmové hudby. Nejprve ve studiu krátkého filmu ve Zlíně, kde se jeho hudba premiérově objevila v dokumentárním filmu Přístav v srdci Evropy (r. Drahoslav Holub, 1946) a animovaném snímku Křeček (r. Karel Zeman, 1946). Pro režiséry se stal Liška záhy vyhledávaným skladatelem. Od konce padesátých letech se pohyboval mezi Zlínem a pražským Barrandovem a objem jeho produkce se rozšířil na více než 600 titulů ročně, přičemž obvykle pracoval na několika dílech najednou. Celkem je podepsaný pod téměř 200 celovečerními a 400 krátkometrážními filmy.

Pro Lišku byla typická práce s neobvyklými nástroji, experimentování s netradičním složením orchestru a především se sbory – zde navázal letitou spolupráci se sborem Pavla Kühna. Svůj první pokus o experimentální „industriální“ hudbu vytvořil pro film Karla Zemana Vynález zkázy (1958). Do mimofilmové oblasti a koncertní, či elektroakustické hudby se však pouštěl jen zřídkakdy. Je však zámá jeho spolupráci na realizaci československé účasti na Světových výstavách. Pro Expo 67 v Montrealu vytvořil hudbu ke Kinoautomatu Radúze Činčery, je také autorem scénické hudby pro Karlínské divadlo a Laternu Magiku.

Mezi charakteristické znaky Liškovy tvorby patří přesné načasování hudby do výsledného tvaru filmu, umocňování obrazové složky díla bez využívání ilustrativních podpůrných prostředků, zapojování lidského hlasu do instrumentální hudby bez konkrétního textu, udržení melodičnosti skladby i při rozsáhlém používání disonance, nahrazení nástrojových partů abstraktními zvuky a ruchy, nebo kontrastní doprovázení napínavých scén veselou melodií.

Liška v práci pokračoval i poté, co v sedmdesátých letech onemocněl těžkou cukrovkou a trvale se přestěhoval do vily v Hlásné Třebáni. Paradoxně právě se touto dobou se pojí jeho nejplodnější skladatelská léta. Od roku 1981 díky zhoršujícímu se zdravotnímu stavu už další nabídky k práci odmítal. Zemřel v Praze 13. července roku 1983 ve věku 61 let.

Liška je podepsán pod desítkami hraných, dokumentárních i animovaných filmů. Mezi nejznámější z nich patří animované filmy Hermíny Týrlové (Ukolébavka, 1948; Příběhy Kocoura Modroočka, 1974; Ferda v mraveništi, 1977) a Jana Švankmajera (Historia naturae, 1977; Otranský zámek, 1977), dále pak celovečerní filmy Kam čert nemůže (1959, r. Zdeňek Podskalský), Ikarie XB1 (1963, r. Jindřich Polák), Lidé z Maringotek (1966, r. Martin Frič), Spalovač mrtvol (1968, r. Juraj Herze), Ovoce stromů rajských jíme (1969, r. Věra Chytilová), Markéta Lazarová (1967, r. František Vláčil), Sokolovo (1974, r. Otakar Vávra), Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974, r. Oldřich Lipský), Malá mořská víla (1976, r. Karel Kachyňa), Osada havranů (1977, r. Jan Schmidt), Božská Ema (1979, r. Jiří Krejčík), nebo seriál 30 případů majora Zemana (1974, r. Jiří Sequens).

Za svou tvorbu byl Zdeněk Liška oceněn Státní cenou Klementa Gottwalda (1968), ze zahraničních ocenění je to Zlatý filmový pásek na Berlinale (1965) či Zlatý koptský kříž na Mezinárodním filmovém festivalu v Káhiře (1977). V roce 2011 mu Ministerstvo kultury posmrtně udělilo Cenu za přínos v oblasti kinematografie a audiovize.

Johana Švarcová, 2014

---