User Tools

Site Tools


vilem_flusser

O paměti

(poznámky Flusserově přednášce na festivalu “Ars Electronica”, Linz, Sept. 13–18,1988)

Elektronická paměť s sebou nepochybně přináší konsekvence, které doposud nebylo možné jednoznačně předvídat. Dvě z nich však lze anticipovat poměrně zřetelně: elektronická paměť bude utvářet strukturu (podobu) budoucí historie, (pokud historií rozumíme nepřetržité ukládání získaných informací) protože umožní systematičtější způsob archivace, rekombinaci a snadnější způsob vyhledávání v uložených informacích. A (tyto konsekvence) způsobí výbuch tvořivosti, protože nás zbavi povinnosti informace ukládat. Stejně revoluční jako tyto dvě pravděpodobné konsekvence (existence) elektronické paměti, může být to, že elektronická paměť v sobě obsahuje (ukrývá) ještě revolučnější možnosti činnosti? Chceme zde zmínit jeden z těchto (zdaleka ne tak zjevných) důsledků elektronické paměti:

Koncept “paměti” je jeden ze pilířů západní civilizace (a pravděpodobně i všech ostatních civilizací), protože z ní vyplývá jedinečnost (“důstojnost”) lidské bytosti. Na rozdíl od ostatních tvorů si lidé předávají nejen zděděné, ale i osvojené informace, mají nejen genetickou, ale také kulturní paměť. Tato schopnost uchovávat získané informace a tedy možnost jejich předávání (dohledatelné?) ostatním je téměř záhadná, protože je v rozporu s naším přírozeným stavem. Podle druhého zákonu termodynamiky by se totiž každá informace v uzavřeném systému (například v lidské společnosti) měla postupně ztrácet. Přesto suma veškerých kulturních informací, které jsou nám k dispozici neustále narůstá. I když by podle biologických zákonů (individuálně) osvojené informace neměly být předány dál, zdědí každá další lidská generace sumu kulturních informací, přesahující onu získanou generaci předcházející. Jinak řečeno: díky kulturní paměti jsme „ne-přírodní“ „nepřirozené“ bytosti. Tato naše téměř zázračná (tajemná, “posvátná”) schopnost uchovávat informace se tak či onak rozšířila ve všech kulturách způsobem, jako by šlo o nějakou “věc”. V naší kultuře stojí schopnost „zapamatování si“ u zrodu pojmů jako “duše ”, “mysl”, nebo “já” a v důsledku také u zrodu představy “nesmrtelnosti”.

Elektronická paměť je vlastně simulace pamětové funkce mozku, přenesené zevnitř lebky ven. Díky tomu jsme schopni zaujmout k fungování paměti kritický odstup: můžeme ji nahlížet zvenčí, můžeme do ní zasahovat, můžeme ji ovládat, (řídit). A také můžeme zřetelněji rozlišovat mezi fungováním (různých druhů) pamětí jako takových (mezi různými druhy softwaru) a jejich prostředím (hardwarem). Můžeme se vyhnout dosavadnímu zvěcnění funkce paměti. Díky tomu, že používáme počítač, jsme si byli schopni uvědomit, že funkce paměti je spíš “modus” než “věc”. A tradiční koncepty jako jsou “duše” ,“mysl”, nebo “nesmrtelnost ” byly podrobeny nové kritice (kritické praxi). Vzhledem k této kritice lze počítat s tím, že některé z pilířů, na nichž stojí naše dosavadní systémy hodnot se zhroutí a že budeme nuceni vytvořit hodnoty nové. Možnost kritického odstupu, který na nás vkládá elektronická paměť pravděpodobně nic neubere na podivuhodnosti fungování paměti, bude pro nás nopak ještě tajemnější(?). A to co je v rozporu s „přirozeným“ budeme vnímat z pozice tohoto odstupu ještě výrazněji. Co to ​bude znamenat pro další vývoj filozofického myšlení a náboženské zkušenosti, zatím nelze odhadnout.

https://www.iim.cz//wiki/index.php/Flusser

Dějiny_audiovizuálních_teorií

vilem_flusser.txt · Last modified: 2018/03/19 16:59 by milos-vojtechovsky