FAMU Center for audiovisual studies
Research Collection

Sny toaletářovy
Dreams of a Toilet Attendant

← list of items



CZ

Snímek volně navazující na Blahoslaveného uklizeče (1980) se opět odehrává na dně bazénu režisérova domu ve Ždírci na Kokořínsku. Kruhový prostor bazénu v tomto případě představuje veřejné toalety. Hlavní postavou je toaletář, postava na dně společenského žebříčku, který během si během pracovní směny krátí čas prohlížením monografie o orientálním umění. Upadá do spánku a ve snu se mu zjevuje jeho vlastní pokus o únik z tíživého povolání do zidealizovaného světa, který zde ztělesňuje komunita hippies. Pronásledován zlými duchy se k nim však nedokáže připojit, upadá do bezvědomí a opět se probouzí na svém pracovišti.

"Záměrně jsem si vybral toaletáře, postavu, která nemá šanci změnit nic, ani svůj vlastní osud, neboť je fakticky jakoby přikován ke své skále a jediné, co může, je pozorovat omezený svět kolem a prožívat sny neomezené radosti i neomezené hrůzy v sobě. To, že jeho každodenní realita je bezvýchodná, je smutné, to, že ani ve snech, kdy by měl mít právo na trochu iluzí a radostí, není zbaven utrpení, je ještě smutnější. Proč to tak je, ptá se ve snu sám. Vztahuje ruce a ptá se, kam tedy jít, když se skutečnost i sen zdají tak bezvýchodné. Odpovědi zhůry se ve filmu nedočká, naopak opouští scénu zcela oslepen. Holt má smůlu. I takové věci jsou součástí tvůrčího plánu (universálního). A pokud chcete naději, ta spočívá jen v tom, že náš hrdina má možnost se ze snů probudit. Vzdát se ilusí a přestat se ptát. Někdo říká, že je to úplné oslepení, jiný, že je to konečné osvícení." (Vladimír Gaar, Almanach Meliés, 1983)

Produkce: Čarodějné filmy pro lid
Scénář, režie: Čaroděj OZ (Lubomír Drožď)
Kamera: Vladimír Gaar (pan Karra)
Hrají: Pavel Veselý (Pablo de Sax), Irena Gosmanová (Pigi), Vladimír Gaar a další
Hudba: Vladimír Veit, Hawkwind, Scott McKenzie, Blossom Toes
Zvuková předehra 3 min 50 sec, zvuková dohra 2 min 37 sec


EN

This loose follow-up to The Blessed Cleaner (1980) takes place again at the bottom of a pool at the director’s house in Ždírec in the Kokořín region. In this case, the round area of the pool symbolises public restrooms. The protagonist, a toilet attendant at the bottom of the social scale, kills time leafing through a monograph on Oriental art. He falls asleep and, in his dream, he sees himself attempting to escape from his burdensome profession into an idealised world symbolised as a hippie community. Unfortunately, he is followed by evil spirits who prevent him from joining the community, he loses consciousness and wakes up again at his workplace.

“I chose the profession of a toilet attendant on purpose, as he is unable to change anything, not even his own fate as he is factually chained to his rock and the only thing that he can do is observe the limited world around him and live in his dreams of unlimited joy as well as unlimited horror coming from within. The fact that everyday reality is hopeless is, indeed, sad, but what is even sadder is the fact that he is not relieved of suffering even in dreams where one should be entitled to some illusions and joys. Why is it so? he asks himself in his dream. He reaches out his hands and asks where to go if neither reality nor dreams offer a way out. However, he does not get any reply from above, and leaves the set completely blind. He is just unlucky. Such a destiny is also a part of the (universal) plan of creation. And if you want hope, be assured that our protagonist can always wake up from his dreams. Wake up from his illusion and stop asking. Some see it as total blindness, others as the ultimate enlightenment.” (Vladimír Gaar, Meliés Anthology, 1983)

Producer: Čarodějné filmy pro lid
Script, director: Čaroděj OZ (Lubomír Drožď)
Photography: Vladimír Gaar (Mr Karra)
Cast: Pavel Veselý (Pablo de Sax), Irena Gosmanová (Pigi), Vladimír Gaar and others
Music: Vladimír Veit, Hawkwind, Scott McKenzie, Blossom Toes
Sound intro 3 min 50 sec, sound finale 2 min 37 sec