FAMU Center for audiovisual studies
Research Collection

1984

← list of items



CZ

Volná adaptace románu 1984 George Orwela zasazená do Prahy 80. let. Patrik, hlavní hrdina filmu, žije ve světě prostoupeném sledovacími mechanismy. Zástupný znak pomyslného velkého bratra, který vše neustále sleduje, je v něm doslovně přítomen jako rozměrná kresba oka, která hrdinu doprovází i v jeho soukromí. Na oko naráží doslova v každém zákoutí bytu, dokonce i uvnitř kuchyňské linky, nebo při čtení denního tisku, nesoucího ve filmu název Bratrovo slovo. Uchyluje se do koupelny, která je dle kinematografické konvence chápána jako konspirační místo, ve kterém je sledování rušeno. Tam si zapisuje do deníku myšlenky odporující lživé realitě, neboť "nakonec strana prohlásí, že dvě a dvě je pět, a lidé uvěří". Mimo prostor svého domova je konfrontován s protikladem zářných vizí a neuspokojivé reality. Teze o socialistickém plánování jsou v rozporu se zpustlými ikonickými stavbami, jako byl Strahovský stadion, nebo s úklidem po oslavách Prvního máje či s vojenskými přehlídkami, oblíbeným motivem Čarodějových filmů. Zaměstnán jako archivář, potkává se hlavní hrdina v práci s dívkou, počínající romance je však přerušena opět okem velkého bratra. Protože tak porušil jeden ze zákonů je zatčen a předveden před zástupce moci na Ministerstvu lásky. Zde je podroben mučení, které spočívá v nuceném sledování koncentrovaného televizního zpravodajství. Hrdina zkrvavený umdlévá a procitá na lavičce pod Stalinovým pomníkem na Letné. Film končí bezútěšnou vizí budoucnosti: "Není jediná možnost, že dojde k nějaké viditelné změně, ještě za našeho života".

Způsob, jakým film glosuje dobovou realitu poloviny 80. let z něj činí pravděpodobně nejpesimističtější titul z Čarodějovy filmografie. Podle literárního vzoru 1984 vykresluje svět, ve kterém není úniku před všeprostupným sledováním a jedinou možnou pravdou, která je násilně vnuknuta všem a za každou cenu. Jako strůjce tohoto světa je jmenována strana, která disponuje stejnými represivními mechanismy, jako ve světě skutečném: tajná policie, sledování, zatýkání, výslechy a mučení. V tomto směru se uchyluje Čaroděj k řadě doslovných metafor, jakými je již zmíněné oko, v řadě záběrů prolínané do obrazu, dominantní červené tóny, protiklad odpadu a budovatelských tezí nebo rostliny rašící v puklinách dlažby. Řada sekvencí filmu je pojímána spíše dokumentárně nebo se natáčela ve skutečných reáliích. Druhou polohou filmu je naopak výrazná stylizace – trýznitel na Ministerstvu lásky má podobu bezohledného tlouštíka v zrcadlových brýlích, který doslovně šlape botou po lidské tváři, mučící procedury jsou sugestivně pojaty jako násilné sledování televize z bezprostřední blízkosti. Tíživou atmosféru snímku v neposlední řadě podtrhuje anonymní architektonický prostor, jakým jsou Strahovská kolej nebo zákoutí Letné. Spatřujeme zde genia loci Stalinova pomníku nad Prahu, jehož přítomnost je ve filmu fiktivně zachována prostřednictvím fotografií. 1984 má podobně jako další Čarodějovy filmy epizodickou stavbu. Sérií scén nás provází postava Patrika, jehož vnitřní hlas zároveň tvoří vybrané pasáže z původního textu románu. Jisté výjimky v chronologii vyprávění přináší četné flashbacky a předznamenání, průběžným leitmotivem je pak všudypřítomné oko, ať již ve formě scénické dekorace, nebo v několikanásobných expozicích skutečného detailu obličeje. S podobně rozvolněnou formou se v Čarodějově filmografii setkáváme spíše méně často a i zde zůstává věrný spíše lineární formě vyprávění.

Kamera, režie: Lubomír Drožď (Čaroděj OZ)
Hrají: Jan Patrik Krásný, Dáša Krásná, pan Slunce, Vladimír Gaar, Pavel Veselý a další.
Hudba: Cabaret Voltaire, Gang of Four a další.
Díl 1 – 23 min 26 sec
Díl 2 – 12 min 42 sec (hudební dohra 24 sec)


EN

A loose adaptation of the novel 1984 by George Orwell set in Prague in 1980s. Patrik, the protagonist, lives in a world permeated with monitoring mechanisms. The substitute for the imaginary big brother, who constantly monitors everything, is literally present as a sizeable drawing of an eye that follows the protagonist even in private moments. The eye watches him from every corner of his flat, it is even hidden in the cupboard, observing him when reading a newspaper entitled “Brother’s Word”. He takes shelter in the bathroom that is, according to the cinematographic convention, seen as a place of conspiracy, free of monitoring. Here, he notes down all thoughts contradicting the false reality in his diary, because “the party will eventually declare that two and two is five and the people will believe it”. Outside his home, he is confronted with the contradiction of his dazzling visions and the unsatisfactory reality. The socialist planning theories are in contradiction with devastated iconic structures such as the Strahov stadium, with the cleaning operations after First May celebrations or military parades, a favourite theme in Čaroděj’s films. At work, the protagonist, employed as an archiver, meets a girl. However, the new romance is disturbed by the eye of Big Brother. Due to his violation of one of the laws, he is arrested and taken to the Ministry of Love. Here he is tortured – forced to watch concentrated TV news reports. Covered with blood, the protagonist faints and wakes up on a bench under the Stalin Monument in Letná. The film ends with a hopeless vision of the future: “There is no chance that any visible change would take place, not during our lives”.

The way in which the film comments on the reality of mid-1980s makes it perhaps the most pessimistic work in Čaroděj’s filmography. According to the novel on which the film is based, 1984, it depicts a world where there is no escape from the omnipresent monitoring eye, the only possible truth, enforced upon all and at any cost. The creator of this world is a party that disposes of the same repressive mechanisms as in the real world: secret police, surveillance, arresting, interrogations and torture. In this respect, Čaroděj takes to numerous metaphors, such as the above-mentioned eye, many times dissolved with the film image, the dominant red colour, the contradiction of waste and socialist statements or plants growing from cracks in pavements. A number of the film sequences are approached rather as a documentary footage or shot in a real setting. On the other hand, the second aspect of the film is its considerable stylisation – the tormentor at the Ministry of Love has the form of a an inconsiderate fat man in mirror sunglasses who literally treads on a human face, the torture procedures are suggestively conceived as the forced watching of TV programmes from an immediate proximity. Last but not least, the heavy atmosphere of the film is intensified by means of architectural elements, such as Strahov dormitories or back streets of Letná. We can feel the genius loci of the Stalin Monument above Prague, fictively present in the film through photographs. Like other of Čaroděj’s films, 1984 has an episodic structure. The character of Patrik, whose inner voice utters selected parts of the original novel, is our guide through the series of scenes. Certain exceptions in the chronology of the narration bring numerous flashbacks and glimpses of the future, the recurring leading theme is the omnipresent eye, be it in the form of a scenic decoration, or in multiple exposures of the real close up of a face. Such a loose form of narration is less frequent in Čaroděj’s filmography as he remains faithful to the linear form of storytelling.

Photography, director: Lubomír Drožď (Čaroděj OZ)
Cast: Jan Patrik Krásný, Dáša Krásná, Mr Sun, Vladimír Gaar, Pavel Veselý and others.
Music: Cabaret Voltaire, Gang of Four and others.
Part 1 – 23 min 26 sec
Part 2 – 12 min 42 sec (musical finale 24 sec)