Autorská přenáška prezentace 28. březen 2014 11 - 13h Institut intermédií
Španělský hudebník, zvukový umělec a environmentalista Francisco López ve své prezentaci s hudebními ukázkami vysvětlil vlivy, které formovaly v posledních 30 letech jeho tvorbu. Zmíní zejména dva faktory, které jej vzdálily od tradičních systémů hudebního vzdělávání: nezávislá (DIY) hudební scéna operující v globálním měřítku (počínaje koncem 70. let) a hlasy "skutečného světa" – u Lópeze hlavně „polní nahrávky“ divoké přírody.
Lópezův koncept „polních nahrávek“ neodkazuje na dokument skutečnosti, nebo „reprezentaci reality“. Naopak konstruuje novou sónickou zkušenost, založenou na generování původního materiálu, na inspirací "realitou".
Hlavní znaky nedávného vývoje nových sonických formací jako proměn percepční zkušenosti vycházejí ze vývoje zvukových reprodukčních systémů a z proměny architektury interiérů vytvořených pro imersivní mody vnímání. Jsou to prvky, revidující zavedené kánony prostoru pódium - auditorium. Podium je podle Lópeze archaická konvence vytvořená kdysi pro kontemplativní zkušenost a představa, která byla nekriticky přejata většinou západních hudebních systémů. V případě elektronické/experimentální hudby nepřítomnost podia – včetně modu vnímání a jeho symbolických důsledků - umožňuje propojit osobu původce i „moderátora“ zvuku. Lze tak odvrátit pozornost od osoby umělce směrem k samotném zvuku a transformovat percepční zkušenost z polohy kontemplativní do poloh vnoření se, do imersivních stavů.
Bio: Hudebník, zvukový umělec a biolog Francisco López je autorem více než stovky zvukových nosičů, z nichž většina nese název Untitled, s datací a číslem skladby. Pro svá hudební vystoupení nepoužívá pódium a odmítá hudbu doplňovat vizuálními prvky. Terénní nahrávky, zvukové prostředí a otázky životního prostředí jsou součástí jeho celkové poetiky i filosofie. López je nepřetržitě na cestách a komponuje hudbu ze stovek hodin terénních nahrávek, zaznamenaných v Amazonii, na pláních Patagonie nebo mezi mrakodrapy na Manhattanu. http://www.franciscolopez.net/
Autorská přednáška, 24. 4. 17:30
Hudebník, programátor a multimediální umělec Alberto de Campo v rámci své autorské přednášky hovořil o programování jako umělecké činnosti. V širším kontextu pak představil své aktuální práce pro galerie i koncertní pódium, soustředil se na aspekt vývoje nástrojů a jejich použití.
Tvůrčí dílna, 25. 4. 10–17:00
Praktická tvůrčí dílna byla zaměřena na práci se zvukovým programovacím jazykem SuperCollider jako prostředkem pro výzkum potenciální hudby, nebo jako prostředím pro navrhování osobních zvukových nástrojů. Prostředí SuperCollider je navrženo tak, aby umožňovalo zásahy do chodu programu v reálném čase a je tak i ideálním nástrojem pro živé vystupování. V rámci dílny byly představeny základní strategie tvorby zvuku a jejím potenciálním výstupem budou funkční zvukové nástroje pro koncertní použití.
Bio: Alberto de Campo vystudoval klasickou kompozici, jazzovou kytaru a elektronickou hudbu v Rakousku a USA. Během práce na Kalifornské universitě v Santa Barbaře vyvinul společně s Curtisem Roadsem dnes hojně používaný software pro partiklovou syntézu zvuku. Jeho současná umělecká tvorba využívá prvky improvizace v akustickém i elektronickém prostředí, účinkuje mj. ve skupinách powerbooks_unplugged a Republic111, kde jako zvukový zdroj používá laptopy bez další amplifikace. Jako elektroakustického hráče jej pak můžeme zaznamenat v souborech Quiet Noise Quartet a Trio Brachiale. Jeho práce pro galerie se zabývají tématy komunikace a mediální archeologie, iniciuje rozsáhlé kolaborativní projekty, jako byl Varia Zoosystematica Profundorum věnovaný hlubokomořské komunikaci, nebo The Ways Things May Go o artificelní kauzalitě. Mezi jeho nejčastější spolupracovníky patří Hannes Hoelzl, s nímž dlouhodobě rozvíjí koncept audiovizuálního anarchivismu. Je profesorem na universitě Duesseldorfu a Berlíně, kde se věnuje generativnímu umění, hudbě a informatice. http://albertodecampo.net
přednáška: FAMU 2. 4. 2014, 16:00
Její přednáška se zaměřila na současnou podobu českého i mezinárodního internetového umění, které bývá někdy označováno jako Post-Internet Art (Marisa Olson), či Internet Aware (Guthrie Lonergan), a pro něž je typické pojetí internetu jako všedního životního prostoru.
Bio: Marie Meixnerová se ve své badatelské i kurátorské činnosti dlouhodobě zabývá komunikačními a interpretačními strategiemi internetového umění s důrazem na současný český a světový net art a jeho přesahy. Své teoretické i kritické výstupy pravidelně publikuje v rámci internetových platforem i odborných periodik či konferencí. Jako editorka sekce časopisu 25fps dlouhodobě usiluje o osvětu v oblasti historie a teorie net artu a reflexi současného dění, včetně progresivních trendů teoretického uvažování. V roce 2012 připravila programovou sekci festivalu PAF věnovanou net artu, kde představila vybrané autory současné české netartové scény. Od roku 2013 působí jako kurátorka Screen Saver Gallery. V současnosti připravuje k tématu internetového umění rozsáhlejší publikaci. Jako aktivní tvůrkyně vystupuje v síti sama pod jménem (c)merry.
přednáška FAMU 16. 5. 2014, 11:30 - 14h
Diagramy nejrůznějších druhů - grafy, vývojové diagramy, vizualizace dat, infografika - prostupují dnešní kulturou od expertních vědeckých a technických oblastí po každodenní život a představují jedny z nejdůležitějších nástrojů orientace v současných společnostech. Přednáška představí historickou situaci geneze těchto forem a zasadí je do kontextu dějin vědění a dějin vizuální kultury.
Bio: Tomáš Dvořák je vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu AV ČR a odborným asistentem katedry Mediálních studií FSV UK. Věnuje se materiální kultuře vědy a historické epistemologii médií. V letech 2002–08 připravoval pro časopis Teorie vědy tematická čísla věnovaná různým aspektům teorie a dějin médií, která později vyústila v antologii Kapitoly z dějin nových médií (2010). http://iksz.fsv.cuni.cz/IKSZFSV-42.html?index=704
audiovizuální představení IIM, 23. říjen 2014 19h
Představení trojice umělců kombinuje experimentální hudbu a taktická média. Anti_Opera - průnik několika různých prostorů: stochastické syntézy, zahuštěných zvukových hmot a aplikací softwarových robotických "útočníků" .
Autorská prezentace a tvůrčí dílna
IIM, 31. října 2014
Dílna Roberta B. Liska je zaměřena na fundamentální otázky související s náhodností a myšlením. Lektor bude prakticky demonstrovat použití principů náhody pro kreativní účely ve výtvarném umění, hudbě a filmu.
Generování náhodných čísel není snadné. Lidský mozek v něm příliš nevyniká a raději se uchyluje k mechanickému chování, stereotypům a vytváření reality na základě repetitivních sekvencí a vzorců. Náhodnost hraje důležitou roli i v umělecké tvorbě, což lze spatřovat na příkladech ready-made, konceptuálního umění, nebo nových pravděpodobnostních kompozičních technik. Je ale i spoluurčujím činitelem řady socio-politických procesů, je využívána v oborech jako matematika, fyzika, biologie, počítačová věda a ekonomie. Na základě náhody pracuje i řada simulací v oblasti bankovního obchodu, počítačových her a dešifrování. Její nepředvídatelnost a nekomprimovanost se zdají být nerozlučně spojené vlastnosti.
Praktická dílna v IIM se zaměřila na uplatnění pseudonáhodných operací pro stavbu audiovizuálního díla, hudební skladby a filmu s využitím programovacích jazyků, jako jsou LISP, SuperCollider, Python, Pure Data, Fluxus, Ianix a další. Náhodnost je extrahována z fyzických procesů uvnitř analogových zařízení pro detekci, amplifikaci, zvukovou a obrazovou analýzu elektromagnetických polí, plynu, fotonových částic a radioaktivních materiálů.Dílna byla přístupná pro studenty AMU a dalších škol a pro zájemce z řad veřejnosti.
Bio: Robert B. Lisek je polský umělec, matematik a skladatel, zaměřující se na výzkum numerických, biologických, nebo sociálních systémů a procesů. Podílí se na řadě mezinárodních a mezioborových projektů v oblastech kriticko-umělecké strategie, hacktivismu a taktických médií. Jeho práce vychází z konceptuálního a softwarového umění, z kritických médií, ale nesnadno se kategorizuje. Je také jedním z průkopníků umění UI (umělé inteligence), skladatel, autor mnoha projektů na pomezí spektrální, stochastické, konkrétní a hlukové hudby. http://fundamental.art.pl/
10. listopadu 2014, 19h
přednáška v Národní technické knihovna, Ballingův sál
Každodenně používaná digitální média jsou obvykle popisována jako nehmotná, čistě informační, bezešvá, či imateriální. Pravdou však je, že jejich výroba, používání a recyklace vyžaduje nezměrné množství materiálů a energie. Přednáška se zaměřuje na enviromentální dopady všudypřítomných a rychle se rozvíjejících mediálních technologií. Popisuje bezútěšný příběh kovů, plastů, ropy, jaderného a toxického odpadu a poukazuje na nové politicko-estetické směry, které mohou v budoucnu stále ještě zachránil lidstvo i životní prostředí.
11. listopadu 2014, 11:00 - 13h
FAMU – Centrum audiovizuálních studií
Digitální vizuální média, podobně jako předchozí média analogová, vytváří síť vzájemně propojených a pevně podmíněných technologií. Ty jsou chápány jako univerzální standard pro produkci, šíření a prohlížení obrazu. Přednáška se bude zabývat jejich specifickým estetickým dopadem, jakožto vyústěním sociálních, politických a ekonomických východisek globalizace 21. století. Přednášející představil práce vizuálních umělců, kteří s pomocí proměn takovýchto kontrolních mechanismů vytváří nové vize temporality.
Bio: Sean Cubitt (1953) je britský teoretik a historik mediálního umění a filmových studií. Věnuje se problematice vztahů mezi současnou technologickou civilizací a přírodním prostředím, zdánlivou nehmotností digitálních médií a jejich vlivy na přírodní systémy a tím i na politické a společenské procesy. Zaměřuje na přezkoumávání konceptů modernismu a moderní filosofie prostřednictvím vlivu a genealogie digitálních technologií a procesů globalizace, rekonceptualizací filmové historie a médií. Analyzuje je například prostřednictvím fenoménu speciálních efektů, symptomem hyperindividualismu a komodit, mediace, posthumanismem, vývoje filmového zvuku, ekologií digitálních médií, dějinami filmového plátna a proměnami konceptu světla. Je autorem řady článků a publikací například úspěšný The Cinema Effect, je spolueditorem sborníku Relive: Media Art Histories, vydanými MIT Press. V roce 1979 absolvoval studium anglické literatury na Queens’ College v Cambridge později se začal zajímat hlavně o malířství, fotografii a elektronická média. Na montrealské McGill University se zabýval filmovou teorii z okruhu tzv. screen study a francouzským poststrukturalismem. Jeho články se od osmdesátých a devadesátých let objevují v prestižních časopisech o filmu, moderním umění a kultuře (Screen, Wide Angle, Third Text, Leonardo Journal, Theory, Culture and Society). V letech 1989 až 2000 působil jako profesor v oboru mediálních a kulturních studií na John Moores University v Liverpoolu. V současnosti působí na prestižní londýnské Goldsmith College a věnuje se intenzivní přednáškové činnosti po celém světě. Cubittovy aktivity se neomezují pouze na akademický výzkum, ale angažuje se v řadě projektů z oblastech alternativního žurnalismu, vzdělání, výstav výtvarného umění a mediálního aktivismu. Cubittův styl psaní a přemýšlení se vyznačuje odvážnými asociacemi, mnohovrstevnatou kompozicí a širokým záběrem (historickým, geografickým, transdisciplinárním). Jeho práce je sjednocována politickým, etickým i estetickým názorem. http://seancubitt.blogspot.cz/
přednáška 2. prosince 2014, FAMU
Zvukové a obrazové vjemy jsou v audiovizuálních médiích obvykle rozděleny do dvou různých formátů. V dějinách médií však existuje i opačný trend, který usiluje o sjednocení obou vjemů do jediného synestetického zážitku. Autorka v rámci dílny představí postupy, které ve vlastní tvorbě využívá pro vzájemný převod obrazu a zvuku. V prostředí analogovém to bude vizualizace zvukových vln pomocí synchronátoru, v digitálním prostředí pak transformace zvuku do generativního obrazu. Přednáška představí historický vývoj experimentování s abstraktní vizualizací hudby od Chladniho obrazců až po současné výkonové lasery a generativní grafiku.
Bio: Tina Frank je vizuální umělkyně a designérka. Přednáší na Univerzitě umění a designu v Linci, kde také vede katedru vizuální komunikace. Od roku 1995 se profesionálně zabývá grafickým designem, zaměřuje se na web a hudební nosiče. Do jejího zájmu spadají témata vizuální kultury, digitálního publikování a synestetické experimenty. Několik let pořádá bienále Multiply zaměřené na transdisciplinární praxe v designu vizuálních médií. Její vlastní, převážně abstraktní tvorba, bývá prezentována v galeriích i na festivalech experimentálního filmu v různých zemí světa. Vytváří instalace, koncertní projekce, videa pro hudbu a audiovizuální performance. Spolupracuje mimo jiné s Peterem Rehbergem, Christianem Fenneszem, General Magic, Florianem Heckerem, nebo Ivanem Pavlovem. Její video Chronomops získalo v roce 2006 zvláštní cenu festivalu Diagonale pro inovativní experimentální film. http://www.tinafrank.net/