OpenEye2017 🎽 je cyklus přednášek hostujících teoretiků, umělců a pedagogů na témata 🌇 současného umění a nových technologií. 📸 Přednášky jsou určeny pro studenty FAMU, studenty jiných vysokých škol a pro veřejnost. ✈️ Konají se v anglickém jazyce, nebo jsou 🕹 tlumočeny do angličtiny.
FAMU, Smetanovo náb. 2, Praha 1
Učebna 🏯 U1, 1. patro (není-li uvedeno jinak).
Pořádá FAMU — Katedra fotografie
a 📟 Centrum audiovizuálních studií.
www.famu.cz
Program ke stažení (PDF, 4.5mb)
Eeefff je společná iniciativa dvou nezávislých běloruských umělců, badatelů a facilitátorů Nikolaje Spesivceva a Dziny Zhuk. Zkoumají dopad technologií na člověka a způsoby, jak obejít dnešek a najít cesty k alternativnímu zítřku. Kombinují umělecké postupy s informatikou, ekonomií, sci-fi a tvorbou softwarových a hardwarových hacků a nástrojů. Problematizují vztahy člověka s nelidskými entitami v rámci vytváření složitých autonomních systémů umělé inteligence a zabývají se tím, čeho chtějí dosáhnout pracovníci v oboru IT. Se svými participativními projekty se účastnili festivalů v Minsku (Work hard, play hard!, 2017), 8. skandinávského bienále Momentum (2015), vystavovali ZKM Karlsruhe (Paranoiapp, 2015). Akce probíhá za podpory Festivalu Fotograf #7 Eye In The Sky a Rezidenčního programu MeetFactory.
http://eeefff.org | http://www.fotografestival.cz
Ruská filosofická škola, známá pod jménem kosmismus, je dnes převážně zapomenuta. Její utopistické základy, které kombinují západní osvícenství, ruskou ortodoxní tradici a marxismus, ve své době zásadně inspirovaly přední sovětské myslitele. Vidoklův třídílný film Immortality For All (2014-17) nahlíží kosmismus jako významný intelektuální koncept 20. století s přesahem do dnešních dnů. Trilogie formou volné dokumentární performativní eseje hledá stopy kosmismu v reliktech post-sovětské éry, architektuře a strojírenství, mezi kazašskou stepí a moskevským muzeem. Zneklidňující obrazy doprovází citáty zakladatele kosmismu Nikolaje Fedorova společně s hudbou Johna Cale a Éliane Radigue. V rámci přednášky na FAMU autor uvede druhou část trilogie, The Communist Revolution Was Caused By The Sun (2015, 33 min.) následovanou diskuzí. Projekce v ruštině s anglickými titulky. Kapacita sálu je omezena.
Anton Vidokle (nar. 1965 v Moskvě) žije střídavě v New Yorku a v Berlíně. Je zakladatelem významného portálu a časopisu a vydavatelství e-flux, iniciátorem projektů Martha Rosler Library (2005–07), unitednationsplaza (2006–09) a Time/Bank (2010). Krom rozsáhle trilogie o ruském kosmismu je autorem řady filmových esejí, jako A Guiding Light (2010) pro Shanghai Biennale, nebo 2084: a science fiction show (2012-14). Jeho práce byly opakovaně představeny mezinárodně, včetně přehlídek Documenta13, 56. bienále v Benátkách, Istanbul Bienniale, Witte de With Rotterdam, Berlinale, Shanghai Biennale, Tedelijk Museum Amsterdam, Locarno Festivalu a Centre Pompidou. http://www.e-flux.com
Autorská přednáška Michala Pěchoučka představí jeho aktuální projekty s důrazem na zapojení prvků pohyblivého obrazu ve výtvarném jazyce a v kontextu divadla. Pěchouček (nar. 1973) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (1999), laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého (2003), od roku 2007 kurátor a spolupracovník Galerie 35M2 v Praze. Od roku 2012 spoluzakladatel a kmenový režisér divadla Studia Hrdinů v Praze. Jeho tvorba je svou povahou mezižánrová, využívá prvky malby, kresby, filmu, divadla, asambláže i textilu. Jak ale sám poznamenává, multižánrovost je přirozeným vyústěním výtvarných možností jeho generace. Samostatně vystavoval mimo jiné v GHMP, nebo v galerii Jiří Švestka.
Vladimír Turner (nar. 1986) je audiovizuální umělec a filmař. Vystudoval obor audiovizuální studia na FAMU a ateliér intermediální konfrontace na VŠUP. Absolvoval stáže v Buenos Aires, Valencii, Brisbane, Toulouse, Rotterdamu a Austrálii. Ve své tvorbě se pohybuje mezi dokumentárním filmem, uměním ve veřejném prostoru a sociálním a politickým aktivismem. Tyto obory spojuje v celek, který nazývá aktivním občanským životem. Jeho práce z celého světa jsou k vidění na ulicích, filmových plátnech i v galeriích. Vystavoval mimo jiné v NTK, Galerii Jaroslava Frágnera, DOX, Moravské galerii Brno a další. Mezi jeho filmová díla patří etnografická esej White-Black Film (2013), dokument o fiktivním atomovém výbuchu ve vysílání ČT O mediální realitě (2008), nebo post-industriální esej Funeral (2016). Tento rok je vede hostující ateliér v Centru audiovizuálních studií FAMU. http://sgnlr.com
Kdo bude dlužníkem, otrokem a kdo svobodným občanem ve věku blockchain technologií? Odrazovým bodem přednášky bude vlastní pokus o sepsání závěti na dědictví v kryptoměně Etherum vedoucí k úvahám o konvergenci identity a budoucím mechanismu vládnutí pod vlivem kryptografie. Jsou tyto „chytré smlouvy“ současnosti smlouvou s ďáblem, která učiní transakce mezi lidskými a nelidskými aktéry nejen možné, ale v budoucnu i samozřejmé a povinné. Představují transformaci politiky v magický rituál, který dochází samočinného naplnění bez nutnosti společenského konsenzu? Máme se připravit na post-humánní budoucnost, ve které budou všechny entity převedeny na kryptografická data a výměny virtuálních peněženek? Zatímco většinu kryptoměn stále považujeme za výstřeleky v duchu románů Williama Gibsona, jejich technologie skrytě transformuje pojetí vlastnictví, identity i sociálních vazeb. Naše vnímání historie a času převádí je na pouhé parametry samočinně evolvujících sítí, jejichž zdánlivě neutrální automatizovaná architektura stále častěji nabývá podoby magických rituálů.
Akce probíhá ve spolupráci s Festivalem Fotograf #7 Eye In The Sky.
Denisa Kera je filosofka a designérka experimentující s širokou paletou přístupů k vědě a technologiím jako je kryptoměna Etherum, open science hardware, tarotové karty, genové inženýrství a potraviny. Mezi její významné projekty v minulosti patřily etnografické studie hackerských komunit a tržišť v Evropě a Asii. Ty pojímá jako následovníky experimentální kultury 16. století v kontinuitě tradic alchymie a řemesla. Je součástí iniciativy GOSH a sítě Hackteria podporující vědu a výzkum na jižní polokouli, během posledních let přednášela na National University of Singapore, FFUK a v současnosti na Arizona State University.
Dánský fotograf Albert Grøndahl (nar. 1985) je absolventem Královské akademie v Antverpách a bakalářského programu FAMU. Jeho fotografický jazyk rozvádí tradiční fotografický dokument směrem k problematice vztahů mezi fotografem a subjektem. Předmětem jeho zájmu je sociální kontext, s velkou osobní investicí ohledává jemu vzdálené vzdálené kulturní reference i osobní narativy. V průběhu své práce opustil současné standardizované reprodukční techniky ve prospěch stříbrné a zlaté emulze a historických fotochemických procesů. Fyzický charakter jeho unikátních, nereprodukovatelných fotografií tak rozehrává pohyb mezi referencí a texturou. Umocňuje singularitu originálu, unikátního zachyceného okamžiku i spontaneitu letmého fotografického gesta. http://www.albertgrondahl.com
Marc Bellini (1966) je francouzký umělec žijící v Paříži. Od roku 1999 působí na škole École nationale supérieure des arts décoratifs v Paříži v oddělení Foto-Video, kterou dříve absolvoval. Magisterský titul získal na Sorboně (Paris I), kde studoval kinematografii. Jeho práce představují jednotu fotografie a bylinkářství coby hradby proti plynutí času. Je dalek toho využívat výše uvedené jako vědecký nástroj. Pokouší se však s jejich pomocí zkoumat zprávy o stopách, které po sobě zanechává, o vzpomínkách, které mu zůstávají, o identitě, která se vine jeho životem. Marc Bellini si hraje s kódy svých předchůdců, jako jsou fotografické práce botaničky Anny Atkinsové, jako jsou fotogramy nebo sekvenční podobenky z tzv. ,,Photobooth", tolik oblíbené surrealisty, které zkoumá a klade otázky týkající se dějin. Marc Bellini byl pozván na FAMU, kde povede workshop v rámci Ateliéru klasické fotografie zaměřený na fotogram a kulturní fúze.
Dominik Gajarský (nar. 1986) je absolventem AVU (Ateliér nových médií II, Anna Daučíková), absolvoval také stáž na UdK v Berlíně (Josephine Pryde) a rezidenční pobyt v rámci EIB Artists’ Development Programme v Lucembursku. Vyjadřuje se především prostřednictvím média fotografie a pohyblivého obrazu se zvláštním citem pro analogovou techniku, včetně její historie. Formálně odkazuje k modernistickým vzorům, současně nahlíží kánon a hegemonii západní kultury kriticky, mj. s ohledem na post-koloniální diskurs, feminismus nebo ekologii. Svou tvorbu pravidelně představuje na samostatných i skupinových výstavách a přehlídkách v Česku i v zahraničí, např. na Close-Up Cinema v Londýně, v Českém centru v Berlíně, v Národní galerii v Praze. V roce 2014 byl jedním z finalistů ceny Leinemann Foundation Award, je finalistou CJCH 2017. Vedle vizuálního umění je také aktivním hudebníkem. http://dominikgajarsky.com
Manifest 3D aditivismu je umělecko-aktivistický projekt navržený Morehshine Allahyari a Danielem Rourkem v roce 2015. Jde o výzvu nabádající k akceleraci 3D tisku a souvisejících technologií za hranice jejich známých omezení, směrem ke spekulativní, provokativní a zvrácené budoucnosti. Samotný pojem aditivismus vychází ze spojení slov aktivismus a přísada (aditivum), jde o hnutí zrozené kritikou nových radikálních technologií současných labů, pracoven i průmyslových provozů v sociálním, ekologickém i globálním měřítku. Tuto myšlenku oba tvůrci rozvíjejí v návazných projektech, jakým je například kuchařka aditivismu The 3D Additivist Cookbook, rozsáhlý umělecký katalog digitálních forem, post-humánních metod, materiálů, akcí a postřehů vedoucích k otázce, zda-li můžeme změnit svět, aniž bychom dokázali změnit sebe. Daniel Rourke je britský umělec a teoretik žijící v Londýně. Jeho práce využívá kolaborativních platforem a teoretických nástrojů v průniku digitální materiality, umění a post-humanismu. Často vychází ze spekulativních elementů vypůjčených z vědy, science-fiction a populární kultury, využívá fikční postavy a fabulace působící radikálně v běžném rámci humanitních věd. Jeho díla, texty a přednášky byly představeny mimo jiné v The V&A London, Centre Pompidou, Transmediale, Tate Modern, Sonic Acts Amsterdam. Publikoval mj. v časopisech HOLO, Media-N, Alluvium a AfterImage. Je pravidelným přispěvatelem serverů Rhizome.org a Furtherfield.org. http://additivism.org | https://machinemachine.net
Mark Ther (nar. 1979) je český výtvarník, autor videoartu a laureát ceny Jindřicha Chalupeckého. Malbu studoval na Akademii výtvarných umění (Vladimír Skrepl), časem přešel k tvorbě nových médií (Michael Bielický). Jeho krátká, pro leckoho šokující videa často otevírají sexuální i historická tabu v české společnosti. Důležitou reflexí jeho tvorby bylo v roce 2008 předčasné uzavření jeho výstavy v GHMP na Staroměstské radnici z důvodu „homosexuální a nazi propagandy“. V roce 2011 získal za své video Das wandernde Sternlein (2011), které vyprávělo smyšlený příběh zmizení dětí ve třicátých letech v příhraničí, Cenu Jindřicha Chalupeckého. Video šokovalo naturální estetikou – nepřímo zobrazovalo pedofilní akt, ale též obsahovalo řadu symbolických odkazů a metafor, na galerii DOX bylo pro šíření dětské pornografie podáno trestní oznámení. http://markther.com
Eeefff is a common initiative of an artistic duo of independent artists, researchers and facilitators, Nikolay Spesivtsev and Dzina Zhuk, who explore technology’s impact on a human and ways how to circumvent the present day to find ways for an alternative tomorrow. They combine artistic practices with computer science, economics, science fiction and creation of software and hardware hacks and tools. They problematize the relationships of a human being with inhuman entities in the context of creating complex autonomous systems of artificial intelligence and dealing with what IT workers desire to achieve. With their participative projects, they took part in festivals in Minsk (Work hard, play hard!, 2017), Momentum – 8th Nordic Biennial of Contemporary Art (2015) and exhibited in ZKM Karlsruhe (Paranoiapp, 2015). The event takes place under the auspices of Fotograf Festival # 7, "Eye In The Sky", and the Residential Programme of MeetFactory. http://eeefff.org | http://www.fotografestival.cz
The Russian philosophy school known as Cosmism has been largely forgotten. Its utopian tenets – combining Western Enlightenment with Russian Orthodox traditions and Marxism – inspired many key Soviet thinkers. In the three-part film project, Immortality For All, (2014-17), Anton Vidokle views Cosmism as an important intellectual concept of the 20th century, suggesting its relevance to the present day. The trilogy, in the form of free documentary performative essay, searches for traces of Cosmist influence in the remains of the post-Soviet era art, architecture and engineering, moving from the steppes of Kazakhstan to the museums of Moscow. These haunting images are accompanied by the quotations from the works of the founder of Cosmism, Nikolay Fedorov, and by John Cale's and Éliane Radigue's music.
Within the lecture at FAMU, the author will present the second part of the trilogy, The Communist Revolution Was Caused By The Sun (2015, 33 min.) followed by a discussion. To be screened in Russian with English subtitles. The capacity of the screening hall is limited. Anton Vidokle (born 1965, Moscow) is an artist based alternately in New York and Berlin. He is a founder of an important portal, journal and publishing house, e-flux. He has developed projects such as the Martha Rosler Library (2005–07), unitednationsplaza (2006–09), and Time/Bank (2010). In addition to an extensive trilogy on Russian Cosmism, he is an author of numerous film essays such as A Guiding Light (2010) for the Shanghai Biennial, or 2084: a science fiction show (2012-14). Vidokle’s work has been repeatedly exhibited internationally at venues such as Documenta13, the 56th Venice Biennial, Istanbul Biennial, Witte de With Rotterdam, Berlinale, Shanghai Biennial, Tedelijk Museum Amsterdam, Locarno Festival and Centre Pompidou. http://www.e-flux.com
The Author Lecture of Michal Pěchouček will present his current projects with the accent on the involvement of elements of a moveable image in the language of art and within the context of the theatre. Pěchouček (born 1973) is a graduate of the Academy of Fine Arts in Prague (1999), winner of the Jindřich Chalupecký Award (2003), curator and co-operator of Gallery 35M2 in Prague since 2007. A co-founder and regular director of the Studio Hrdinů theatre in Prague since 2012. His work covers, by its nature, various genres. It uses elements of painting, drawing, film, theatre, assemblage and textile. But, as he himself notes, multiple genres mean a natural outcome of the artistic opportunities his generation has had. He exhibited independently, in addition to other places, also in the GHMP gallery or in the Jiří Švestka gallery.
Vladimír Turner (born 1986) is an audiovisual artist and filmmaker. He studied audiovisual studies at FAMU and in the studio of intermedia confrontation at the Academy of Arts, Architecture and Design (VŠUP). He's been on residency stays in Buenos Aires, Valencia, Brisbane, Toulouse and Rotterdam. In his work, he moves between documentary film, art in the public space and social and political activism. He combines these fields in a whole which he calls pro-active civic life. His work from around the world is on display in the streets, on film screens and in galleries. He exhibited, among others, in NTK, Jaroslav Frágner Gallery, DOX, Moravian Gallery Brno and others. His films include the ethnographic essay White-Black Film (2013), a documentary about a fictitious atomic explosion broadcasted by the Czech TV On Media Reality (2008) and the post-industrial essay The Funeral (2016). This year, he leads, as the guest, the studio at the FAMU Centre for Audiovisual Studies. http://sgnlr.com
Who will be the debtor, slave and free citizen in the age of blockchain technologies? I will use my attempt to design a smart contract of a last will on the Ethereum blockchain to discuss the convergence of identity with cryptography and transactions and to pose questions of future governance. Are these “smart contracts” the present-day “pacts with the devil” that make impossible transactions between human and non-human entities across various scales not only possible, but desirable and automatic? Do they transform politics into magical rituals that achieve its ends automatically rather than through agreements and collective action? Are we preparing ourselves for the ultimate posthuman experience of levelling all entities to cryptographic data exchanges between virtual wallets? While most blockchain stories still sound like something from William Gibson’s novels, the underlying technology is transforming our notions of ownership, identity and social bond. It changes our notions of history and time that become parameters of the self-evolving networks and blocks of algorithmically generated and distributed magic rituals.
The event takes place in co-operation with Fotograf Festival # 7, "Eye In The Sky".
Denisa Kera is a philosopher and designer that experiments with various creative strategies of public engagement in science and technology, such as Ethereum blockchain platform, open science hardware, Tarot cards, consumer genomics and food. She is recognized for her ethnographic work on the hackerspaces and makerspaces in EU and Asia, which she discusses as a revival of tinkering culture of the 16th century mechanical arts and alchemy. She is part of GOSH initiative and the Hackteria network that supports science and research in the southern hemisphere. She spent the last decade as an Assistant Professor at the National University of Singapore, Senior Lecturer at Charles University in Prague, and most recently as a Visiting Assistant Professor in Arizona State University.
The Danish photographer, Albert Grøndahl (born 1985) is a graduate from the Royal Academy of Fine Arts, Antwerpen and the FAMU Bachelor's degree programme. His photographic language develops the traditional photographic document in the direction of the issues of relationship a photographer has with his or her object. The subject matter of his interest is the social context. He engages personally in inspecting distant cultural references and personal narratives. In the course of his work, he left all the current standardised reproduction techniques, preferring the silver and golden emulsion and historical photochemical processes. The physical nature of his unique, non-reproducible photographs thus launches a movement in between reference and texture It enhances the singularity of the original, the unique captured moment as well as the spontaneity of the fleeting photographic gesture. http://www.albertgrondahl.com
Marc Bellini born in 1966, is a French artist who lives in Paris and works since 1999 within the teaching staff of the photo-video workshop of the École nationale supérieure des arts décoratifs with which he is awarded a diploma. He is also a holder of a Master's degree of cinema of Paris I sorbonne. His work conjugates the photographic form questioned as so many ramparts in the time, whether it is in the form of herbariums and photos. Far from exploiting them as scientific tools, he attempts to question the report of each in the time in the tracks which he leaves, the memories which he makes, the identity which weaves.Marc Bellini plays with the codes of his predecessors such the photographic works of the botanist Anna Atkins, the photogram and the photobooth expensive to the Surrealists, he questions, questions the history. Marc Bellini was invited to cooperate with FAMU and Classic Photography Studio to coordinate a workshop which will be focus on "Photogram" and cultural fusion.
Dominik Gajarský (born in 1986) is a graduate of the Academy of Fine Arts in Prague (Anna Daučíková, Studio of New Media II), he also went on a study stay at the UdK in Berlin (Josephine Pryde) and was on a residency under the EIB Artists' Development Programme in Luxembourg. He expresses himself mainly through the medium of photography and moving images with a special feel for analogue technology including its history. He often makes formal references to modernist role-models, but simultaneously adopts a critical approach to the canons and hegemony of western culture, particularly in relation to post-colonial discourse, feminism and ecology. He regularly displays his work in solo and group exhibitions and shows in the Czech Republic and abroad, such as the Close-Up Cinema in London, the Czech Centre in Berlin or the National Gallery in Prague. In 2014 he was one of the finalists of the Leinemann Foundation Award, he is the finalist of the CJCH 2017. Besides visual art, he is also an active musician. http://dominikgajarsky.com
In March 2015, Morehshin Allahyari and Daniel Rourke released The 3D Additivist Manifesto, a call to push the 3D printer and other creative technologies, to their absolute limits and beyond into the realm of the speculative, the provocative and the weird. The 3D Additivist Cookbook is composed of the words activism and additive. It is a movement born out of criticism of new radical technologies of the contemporary labs, workshops and industrial operations on the social, environmental and global scale. Both artists develop this idea in the follow-up projects, such as the The 3D Additivist Cookbook a large artistic catalogue of digital forms, post-human methods, materials, actions and observations leading to the question of whether it's possible to change the world without changing ourselves.
Daniel Rourke is a British born artist and theoretician currently based in London. In his work he uses collaborative platforms and theoretical tool sets for exploring the intersection of digital materiality, art and posthumanism. These frameworks often hinge on speculative elements taken from science, science-fiction and pop culture, using fictional figures and fabulation that might offer a glimpse of a radical ‘outside’ to the humanities. His writing, lecturing, and artistic profile is extensive, including work with AND Festival, The V&A London, FACT, Centre Pompidou, Transmediale, Tate Modern and Sonic Acts Amsterdam. He also published in the HOLO, Media-N, Alluvium and AfterImage magazines. He is a regular contributor to Rhizome.org and Furtherfield.org servers. http://additivism.org | https://machinemachine.net
Mark Ther (born 1979) is a Czech artist, author of videoart and the Jindřich Chalupecký Award winner. He studied painting at the Academy of Fine Arts (Vladimír Skrepl) and later began to work in the field of new media under the leadership of his professor, Michael Bielický. His short videos, shocking for many, break open both sexual and historical taboos in the Czech society. An important reflection of Ther's work was the premature closure of his exhibition in the GHMP gallery at the Prague Old Town Hall in 2008 due to "homosexual and nazi propaganda". In 2011, Ther won the Jindřich Chalupecký Award for his video Das wandernde Sternlein which narrated the fictional story of the disappearance of children in the borderland in the thirties. The video shocked by its natural aesthetics – it indirectly portrayed a paedophile act and also contained a number of symbolic references and metaphors. An indictment was filed against the DOX gallery for spreading child pornography. http://markther.com
Přednáška Vojtěcha Vaňka bude věnována čerstvě dokončené počítačové hře Dark Train. Ta je prvním projektem jeho domovského studia Paperash a představuje netradiční kombinaci výtvarných postupů a herních forem. Je založena na pro toto médium netypické technice papírové koláže a ruční kresby. V průběhu přednášky Vaněk představí některé z použitých výtvarných řešení, včetně ukázek vývojových fází a technologických postupů a bude se dále věnovat designu herní mechaniky na pomezí „click&point“ explorační strategie a atmosferického výtvarného světa.
Vojtěch Vaněk je absolventem FaVU – atelier Intermedia. Během studií se věnoval převážně animaci, práci s videem a objekty, vystavoval mj. v galerii Futura (2010), GVU Ostrava (2010), v galerii Pavilon (2009) a další. Na divadelních realizacích spolupracoval se skupinou Kyklos Galaktikos, v roce 2013 pak spoluzaložil brněnské herní studio Paperash (http://www.paperash.com), které po třech letech vývoje uvedlo na trh indie hru Dark Train.
Úzkostí trpí v různé míře všichni, přesto zůstává určitým způsobem tabu, mlčíme o ní. Neuvažujeme o ní jako o symptomu doby, který neříká nic o jedinci jako takovém, ale o systému ve kterém žije. Úzkost má ambivalentní charakter. Nepředstavuje pouze paralýzu, strach vykročit z místa, může mít také opačný efekt. Pokud pochopíme, že úzkostí trpí celá společnost, může se proměnit v katalyzátor změny.
Barbora Kleinhamplová vystudovala FAMU a AVU. Dlouhodobě zkoumá spektrum symptomů, které vyjevují stav současné společnosti. Spolu s Terezou Stejskalovou vytvořila knihu rozhovorů s názvem Kdo je to umělec? Působila jako fotografka pro A2larm. Absolvovala několik rezidencí - Gasworks London, MMCA Seoul, atd. Mimo jiné vystavovala na Gwangju Biennale v Koreji, v Astrup Farnley Musset v Norsku, v New Museu v New Yorku atd.
Tzv. umělecký výzkum je oblíbeným sloganem současných kulturních a umělecko-školských politik. Čím ale přesně je a čím může být? Na jaké podmínky a problémy na poli umění a na poli vědy reaguje? Jak dělat umění, které jen neilustruje vědu a nevyužívá technologie, ale kriticky je přetváří? O uměleckém výzkumu a politice tvorby přijdou diskutovat Pavel Sterec a Tereza Stöckelová. Představí mj. svoji spolupráci na videoeseji Družstva života (tranzit, 2016).
Doc. Tereza Stöckelová, Ph.D. působí v Sociologickém ústavu AV ČR, v. v. i. a vyučuje na Katedře obecné antropologie Fakulty humanitních studií UK. Od roku 2013 je šéfredaktorkou anglických čísel Sociologického časopisu/Czech Sociological Review. Věnuje se studiu vědy, technologií a medicíny. V současnosti se zabývá výzkumem konfliktů, propojení a rozhraní mezi konvenční medicínou a alternativními terapeutickými postupy. Její práce vychází z teorie sítí-aktérů a navazujících materiálně-sémiotických přístupů. V češtině je autorkou či spoluautorkou knih Akademické poznávání, vykazování a podnikání: Etnografie měnící se české vědy (2009), Kritika depolitizovaného rozumu: Úvahy (nejen) o nové normalizaci (2010), Nebezpečné známosti: O vztahu sociálních věd a společnosti (2012), Etnografie: Improvizace v teorii a terénní praxi (2013) nebo Politika a každodennost na českých vysokých školách: Etnografické pohledy na vzdělávání a výzkum (2014).
Pavel Sterec studoval v několika ateliérech na Akademii výtvarných umění v Praze, v současnosti dokončuje doktorandské studium v Ateliéru fotografie na pražské UMPRUM. Jeho práce je založena na osobních či sociálních setkáních a situacích, které autor přetváří do konceptuálních instalací. Potkává se v nich zájem o reinterpretaci mýtických, transcendentních a kulturních odkazů a přírodních úkazů v kontextu současného uvažování, stejně jako angažovaná kritika společenského a politického statu quo. Své dílo Sterec představil na řadě výstav zejména ve středoevropském a východoevropském kontextu, účastnil se také několika prestižních rezidenčních pobytů. Je autorem publikací Nehybná směna, Brno 2012 a Druhá příroda, Praha 2014.
Kinogeometrie je filmozpytnou teorií, která vyvěrá ze souběžnosti filmového a geometrického vidění, které nám umožňuje nahlížet tvar filmového díla jako výsledek tvořivé operace, která je ekvivalentní řezu pláště rotačního kužele rovinnou plochou. Obdobně jako má hudba v základu harmonie vyjádřitelné matematicky tak lze za přepestrým světem filmové avantgardy nahlížet vztahy mezi kuželosečkami. Skrze náhled do světa kinogeometrického můžeme zpětně porozumět jevům světa kinematografického a dospět až k zodpovězení takových otázek, které jsme předtím nebyli schopni si nejen položit, ale dokonce ani pomyslet.
Martin Čihák (*1964, Hradec Králové) vystudoval obor učitelství na Matematicko-fyzikální fakultě UK, posléze střihovou skladbu na FAMU a postgraduální studium na katedře filmové vědy FF UK. V roce 2013 vydal v NAMU rozšířenou verzi své disertační práce Skladebné postupy filmových avantgard pod názvem Ponorná řeka kinematografie. Jako spoluautor a editor se podílel na vzniku publikace K tvarozpytu montážních struktur (PAF, 2016) a Distanční montáž Artavazda Pelešjana (NAMU, 2017). V současné době je pedagogem katedry střihové skladby FAMU. Od poloviny osmdesátých let je příležitostně činný coby nezávislý filmař, případně jako nájemný kameraman, střihač či dramaturg.
Mikyta vášnivě kumuluje knihy a jiné artefakty, které pro něho představují intenzívní zdroj inspirace. Pracuje v klaických technikách (kresba, grafika, keramika), které kombinuje, aktualizuje, defetišizuje a posouvá. Slovy Fedora Blaščáka je Mikyta “dělníkem” umění, který si tvorbu neplete s výrobou.
Absolvoval Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě, ateliér volné grafiky (1992-1999). Od roku 2004 tu působil ako odborný asistent na Katedře vizuální komunikáce, od roku 2008 v Kabinetu kresby. Absolvoval několik rezidencí: Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart (1992 -1996), DAAD stipendium na HDK Berlin (2001 -2002), PROGR – Artist in residence program v Bernu (2004), International Studio & Curatorial Program – ISCP, New York (2009). Je držitelem Ceny Oskára Čepana za rok 2008 a undergroundové ceny Tatranský tiger (2008). V roce 2011 získal středoevropské ocenení Strabag Art Award. V roce 2008 založil ummělecké centrum Banská St a nica Contemporary v Banské Štiavnici, které funguje jako rezidenční platforma podporující vznik nových děl, vydávání autorských knih, produkci edící. Od roku 2012 vede Ateliér kresby a grafiky na FaVU v Brne. Žije v Iliji.
Přednáška Pharm’n’Film mapuje unikátní téma filmové historie - komplex uměleckých filmů produkovaných farmaceutickou společností Sandoz. V rámci této společnosti fungovala od konce padesátých let specializovaná instituce, Cinémathèque Sandoz, která měla na starost nejen výrobu propagačních a edukativních filmů, ale také produkci specifických uměleckých děl s výtvarnými kvalitami. Přednáška představuje interdisciplinární ponor do překvapivého, dosud málo zkoumaného jevu dějin filmu, který v sobě spojuje zdánlivě nesouvislé oblasti jako surrealistický film, farmaceutický průmysl, tvorbu Henri Michauxa nebo výrobu LSD.
Lea Petříková v roce 2016 absolvovala v Centru audiovizuálních studií na FAMU. Studovala také na Malmö Art Academy ve Švédsku, v současné době pokračuje ve studiu v magisterském programu Ateliéru supermédií na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Působí jako vizuální umělkyně, účastnila se řady festivalů a výstav. V roce 2015 byla finalistkou ESSL ART AWARD, v roce 2016 jí byla udělena Cena poroty na festivalu Madatac v Madridu. Ve svém teoretickém výzkumu se soustředí na okrajová témata filmové historie, hledá průsečíky výtvarného umění a filmu.
V rámci autorské přednášky Petr Šprincl představí loni dokončený druhý díl středometrážního filmu Morava, krásná zem, experimentálního westernového hororu z prostředí moravského Slovácka. V této netradiční filmové eseji o mýtech českého a moravského nacionalismu Šprincl sarkasticky předkládá obrazy vyprázdněných rituálů, které stvrzují národní identitu a ostře se vymezují vůči jinakosti.
Petr Šprincl studoval pod vedením Václava Stratila v ateliéru intermédií na brněnské FaVU. Je spoluzakladatelem uměleckého studia Flesh&Brain a hudební skupiny Piča z hoven, kde figuroval výtvarník a koncertní VJ. Ve své tvorbě pracuje především s vyhrocenými žánrovými stereotypy založnenými na extrémních společenských postojích. Jeho práce často reflektuje témata nacionalismu, rasismu, reaguje na nové definice národní, či skupinové identity. S oblibou využívá archaická média, jako je 8mm film, nebo NTSC video. Je autorem, či spoluautorem filmů Ďábel (2013), Blue box (2013), Čapatý Ján (2014), Vlci v hořáku (2014) a Morava, krásná zem (2015–16) a řady videoklipů.
Počítače vybavené senzory, radary a kamerami začali vidět svět kolem sebe a dokáží se v něm pohybovat. Díky strojovému učení mohou rozpoznávat předměty, najít cestu k cíli, nebo zpozorovat, že jim překážíme v pohybu. Rozpoznají nebezpečné situace, ví, kdy je připravena káva, nebo zda-li se někdo zrovna nevloupal do našeho domu. Jsou ale věci, které vidět nedokáží: dítě se zubním kartáčkem zamění za mladíka z bassebalovou pálkou, neumí rozeznávat černou barvu kůže, přehlédli auto v protisměru a připravili o život jeho řidiče. Nevidí stejným způsobem, jako my. Co ale ve skutečnosti vidí? Krom často diskutovaného tématu digitální kontroly tak naléhavě vyvstává nová otázka: co považujeme za reálné, co považují za reálné naše digitální přístroje a která z těchto realit je důležitější? Mercedes Bunz se ve své přednášce zaměří na fenomén digitálního vidění – od primitivního zaostřování přes schopnost rozpoznávání věci po autonomně řízená auta a poukáže na některé politické implikace tohoto vývoje.
Mercedes Bunz se věnuje výzkumu digitálního žurnalismu, politické ekonomie a teorie komunikace v souvislostech sociálních médií a internetu věcí. Její poslední publikace The Silent Revolution (2014) popisuje způsoby, kterými algoritmy bez většího povšimnutí proměnily vzdělávání, práci, žurnalismus i politiku. V minulosti Bunz pracovala jako reportér Guardianu pro oblast technologie, on-line editor Der Tagesspiegel, spoluzaložila berlínský časopis DE:BUG o elektronických aspektech kažodenního života a nezávislou publikační platformu meson.press. V současnosti žije v Londýne, společně s Grahamem Meiklem připravuje novou knihu o internetu věcí. Přednáší na University of Westminster. https://mercedesbunz.net
Přednáška představí právě vydanou monografii Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery, která je kritickým zpracování zcela neznámé pozůstalosti jednoho z předních českých kameramanů Jaroslava Kučery, dlouholetého pedagoga FAMU, spolupracovníka Věry Chytilové, Vojtěcha Jasného, Karla Kachyni, Zdeňka Podskalského, Oldřicha Lipského či Petra Weigla. Přednáška, doprovázená materiály z této pozůstalosti, se pokusí o teoretické uchopení práce kameramana a jeho základních mediálních praktik v jejich obecnosti, jednak o postižení specifických postupů Jaroslava Kučery. Skrze tento vizuální archiv dovolí přiblížit se Kučerovu pohledu a zkoumat vazby mezi jeho vlastní fotografickou a soukromou filmovou tvorbou a profesionálním natáčením.
Kateřina Svatoňová je vedoucí Katedry filmových studií FF UK v Praze. Dlouhodobě se věnuje teorii, historii a filosofii médií, mediálně-archeologickému výzkumu (české) modernity, proměnám (vnímání) prostoru a času ve vizuální kultuře a vztahu filmu a jiných médií. Je kurátorkou výstav z dějin filmu a médií, editorkou několika publikací a monotematických periodik a autorkou knih 2 ½ D: Prostor (ve) filmu v kontextu literatury a výtvarných umění (2008), Odpoutané obrazy: Archeologie českého virtuálního prostoru (2013) a Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery (2016).
Co je platforma? Jak se liší od jiných organizačních struktur, jako stát a trh? Jde nutně o kapitalistické útvary, nebo mají svůj emancipační potenciál? Dle autorů a autorek jako Nick Srnicek, Tiziana Terranova nebo Yann Moulier-Boutang dnes díky rozvoji digitálních technologií kapitalismus mutuje do nové podoby kapitalismu platforem, resp. kognitivního kapitalismu. Za využití pojmového aparátu Bruna Latoura, Anny Tsing, Donny Haraway, Benjamina Brattona, Kathi Weeks a dalších se v přednášce pokusím o prozkoumání možností ideologického (pře)rámování platforem. Na tomto půdorysu pak budeme moci společně promyslet post-kapitalistické trajektorie feminismu, post-pracovní společnosti, environmentální spravedlnosti a radikálního post-humanismu.
Lukáš Likavčan působí jako doktorand na Katedře environmentálních studií FSS MU v Brně a jako environmentální editor on-line komentátorského deníku A2LARM. Vystudoval filosofii na Katedře filosofie FFMU, působil také na Boğaziçi University v Istanbulu a na vídeňské Wirtschaftsuniversität. Zabývá se soudobou materialistickou, post-marxistickou a post-strukturalistickou filosofií, mezi jeho hlavní témata patří filosofie a sociologie vědy, filosofie technologií, politická ekonomie a ekologie, rovněž jako obecná politická a sociální teorie.
A lab after another, the landscape of creative contemporary industry and academia seems to be a hyperbolic imitation of the science-model: an experimental set up of specialised spaces of making; in the case of media and humanities labs, less making science but making things. This trend that penetrates Digital Humanities, design and media fields is one where the emergence of labs in the humanities needs however to be read against some historical considerations as well as critical evaluations.
This talk will discuss the laboratory fever: the fever that penetrates the changing university landscape as much as it has forced a rethinking of some particular details concerning humanities too. It is perhaps a maker turn for some, but it is also something that seems to characterise a wider interest in the idea of a laboratory as a specialised space of expertise. What are those sites that have since the 1980s been branded as places of invention of future (like the MIT Media Lab had it) but might also be fruitfully places of inventions of the past (media archaeology labs) as well as places of invention of other realities – like some critical and speculative design labs? What makes the lab so desirable?
Dr Jussi Parikka is Professor at the Winchester School of Art (University of Southampton) and Docent at University of Turku. His various books have addressed a wide range of topics relevant to a critical understanding of network culture, aesthetics and media archaeology of contemporary technologies. The books include the media ecology-trilogy Digital Contagions (2007, 2nd. ed 2016), the award-winning Insect Media (2010) and most recently, A Geology of Media (2015), which addresses the environmental contexts of technical media culture. In addition, Parikka has published such books as What is Media Archaeology (2012) and edited various books, recently Writing and Unwriting (Media) Art History (2015, with Joasia Krysa) on the Finnish media art pioneer Erkki Kurenniemi. He is also the co-editor of Across and Beyond: – A transmediale Reader on Post-digital Practices, Concepts, and Institutions (Sternberg Press, 2016, co-edited with Ryan Bishop, Kristoffer Gansing and Elvia Wilk).Parikka's website/blog is at http://jussiparikka.net and you can find him on Twitter as @juspar.
The medium of film has entertained a most complex relation to time from its early beginnings onward: film promised to [re]present temporal dynamics – and the temporality of things – directly, unmediated, a paradox that gives rise to the different strategies of what Gilles Deleuze calls the movement-image and the time-image respectively. Such a representation, however, is not only an effect of a perceptive illusion, but also of the repression of the very materiality of film itself. If such an interest in the possibilities of the celluloid had already driven much of the 60s avant-garde [Brakhage, Jacobs, etc.], Bill Morrison’s Decasia in addition does not only focus on film’s ‘thingness,’ but also its own, particular ‘temporality.’ Put together from found footage and archive material in various states of ‘dying,’ this film reveals the ‘collaboration’ of time and matter as in itself ‘creative’: here, time and matter produce their own filmic image.
Bernd Herzogenrath is professor of American literature and culture at Goethe University of Frankfurt/Main, Germany. He is the author of An Art of Desire. Reading Paul Auster (Rodopi 2001), An American Body|Politic: A Deleuzian Approach (Dartmouth College Press 2010) and editor of two books on Tod Browning, two books on Edgar G. Ulmer, two books on Deleuze and Ecology, The Farthest Place: The Music of John Luther Adams (Northeastern UP 2012), Time and History in Deleuze and Serres (Continuum 2012), media|matter (Bloomsbury 2014) and, most recently, Film as Philosophy (U of Minnesota P) and sonic thinking (Bloomsbury). At the moment, he is planning a project, cinapses: thinking|film that brings together scholars from film studies, philosophy, and the neurosciences (members include Alva Noë and Antonio Damasio).