OpenEye

 

OpenEye je cyklus přednášek hostujících teoretiků, umělců a pedagogů na témata současného umění a nových technologií. Přednášky jsou určeny pro studenty FAMU, studenty jiných vysokých škol a pro veřejnost. Konají se v anglickém jazyce, nebo jsou tlumočeny do angličtiny. Cyklus se koná nepravidelně od roku 2009.

Archiv:

Program 2018:

Úterý 13. 3. 2018 18:00
Chris Hill: Questions of cultural time-base in curating and dialoguing with artists’ work

Přednáška Chris Hill se zaměří na prvek kulturní temporality v kurátorské praxi audiovizuálních médií 70. let. Na příkladu práce Briana Springera, Natalie Bookchin, Jacoba Rimlera a manželů Vasulkových objasní strategie performativní práce s osobním, fragmentárním a distribuovaným archivem. Tvůrčí postup „dialogu s nástroji“ Vašulkových pak bude sloužit jako výchozí bod popisu nového estetického jazyka 70. let s vyústěním v bezčasé enviromentální, nebo efemérní digitální umění.

Chris Hill je kurátorka médií, umělec a pedagog, v současnosti proděkanka CalArts Film/Video School. V polovině 90. let přednášela na FaVU v Brně, publikovala antologii rozhovorů s osobnostmi alternativní kultury 80. let (Walking Trips in Czech Lands, 1996). Mezi její kurátorské projekty patří esenciální archivní kolekce 90. let Video Data Bank – Surveying the First Decade (1996) distribuovaná v širokém mezinárodním měřítku. Její současné práce jsou věnovány vězeňské krizi USA, taktickým médiím a revitalizaci praxe experimentálního filmu a videoartu 70. let.

Út 27. 3. 2018, 18:00
Diffractions Collective: Futurism as Secession – Transnational, Transmedial, Transhuman

Digitální věk vytvořil v sociálních strukturách trhliny, které se jazyk snaží zoufale zacelit. Jak zůstat ještě „lidským“, když se technologie opět posunula dále, akcelerovala za hranice klidného postmodernismu a vyvolala úzkosti pro jednotlivá individua i celé společnosti? Přednáška ze zaměří na pojem futurismu, který se v posledních dvaceti letech vrátil do obecného povědomí, pokusí se analyzovat spojnice mezi historickou futuristickou avantgardou a jejím současným vyústěním. V druhé části bude komentovat historické vypořádání se s futurismy a jeho význam pro současnost, ponoří se do utvářející se geopolitické mozaiky „secessionismu“ a atomizace, které předznamenávají budoucí socio-kybernetické transformace společnosti. Budoucí rozpad stability se pokusí demonstrovat na tématech jako algoritmické vládnutí, „extrastaetcraft“ a osidlování volného oceánu.

Diffractions Collective (Dustin Breitling, Vít Bohal) je platforma pro kritické diskuze o umění a algoritmech existující od roku 2013, která se pohybuje v průsečíku akceleracionistické filosofie, technologie, politiky, sémiotické ekonomie a konfliktů.

Út 17. 4. 2018, 18:00
Magda Stanová: Algoritmy v umení

„Nie je problém vytvoriť niečo, čo bude vyzerať ako umenie; stačí napodobniť už existujúci žáner a štýl. Problém je vytvoriť niečo, čo spustí umelecký zážitok.‟ Magda Stanová skúma, kde v spektre rôznych typov zážitkov sú zážitky vyvolané umením. Tieto majú so zážitkami vyvolanými kúzelníckymi trikmi, vyriešením (matematického/vedeckého) problému a vtipmi spoločné to, že sa z veľkej časti zakladajú na dostatočnej miere novosti.

Magda Stanová absolvovala magisterské štúdium v odbore nové žánre na San Francisco Art Institute, kde študovala ako štipendistka Fulbrightovej nadácie, a doktorandské štúdium na Akadémii výtvarných umení v Prahe. Študovala tiež na VŠVU v Bratislave, HGKZ v Zurichu a IUAV v Benátkach. Je autorkou dvoch kníh – Algoritmy v umení (2015) a W cieniu fotografii (2008) – a spoluautorkou publikácie Benátky z pohľadu chodca (2017). V roku 2009 bola Joanom Fontcubertom nominovaná na Discovery Award francúzskeho fotografického festivalu Rencontre d’Arles. www.magdastanova.sk

Út 24. 4. 2018, 18:00
Willy LeMaitre: Dream machine and the nature of intimacy

Během posledních dvanácti let rozpracoval LeMaitre uměleckou koncepci 3D videoinstalace, živé video-performance a v poslední době virtuální reality. Jeho přednáška bude vycházet z konceptu dream machine a pojmu důvěrnosti ve vztahu k současným technologiím imerzního zobrazování.

Willy LeMaitre je kanadský umělec pracující s obrazem v čase. Jeho práce byla představena v řadě světových galerií, včetně The New Museum, The Kitchen, Canada Gallery, CCS Bard Gallery, Bitforms, nebo v Baryshnikov Art Center. Mezinárodní ohlas a ocenění získal mimo jiné ve Španělsku (cena Vida), v Kanadě pak na festivalu Images Toronto.

Út 15. 5. 2018, 18:00
Václav Janoščík: Mysl v terénu

Václav Janoščík v rámci přednášky představí a uvede základní témata aktuálně vycházející antologie Mysl v terénu, která je úvodem do myšlení soudobého filosofického realismu v rámci rozmanitých proudů objektově orientované ontologie, nového materialismu či spekulativního realismu. Mezi texty můžeme najít racionalisticky laděné statě badatelů a badatelek jako Alain Badiou, Quentin Meillassoux nebo Ray Brassier, objektově orientované a materialistické koncepce Leviho Bryanta, Timothyho Mortona, Jane Bennettové či Isabelle Stengersové, stejně jako politicko-teoretické intervence Rezy Negarestaniho a xenofeministického kolektivu Laboria Cuboniks. Tyto eseje slouží jako vstupní brány do širokého spektra debat odehrávajících se na samém čele filosofické avantgardy dneška, která se snaží vypořádat s dědictvím (post)kantovské filosofie, fenomenologie, analytické filosofie i poststrukturalismu. Novým způsobem se tak zde pokládají staré otázky poznatelnosti věci o sobě, architektury vnímání, postavení člověka v planetární síti mimo-lidských aktérů či možnosti univerzalistického emancipačního projektu.

Václav Janoščík (*1985) vystudoval filozofii a historii vědy na FF UK a ve stejné době získal také magisterský titul z práv na Právnické fakultě UK. Po magisterském studiu absolvoval umělecko-teoretický doktorský program na UMPRUM, který zakončil v roce 2014 dizertační prací s tématem Obrat k subjektu, problém umění mezi modernismem a poststrukturalismem. Až na výjimky se většinu svého profesního zaměření věnuje současné teorii a filozofii umění, již také přednáší jako externí pedagog na předních českých akademiích a univerzitách (AVU, UMPRUM, FAMU, FF UK ad.). Ve svých výstavních projektech se věnuje aktuálním fenoménům současnosti, jako je role subjektu a návrat k objektu jako něčeho, co se propisuje do našich každodenních vztahů s okolním světem a společenstvím. Kromě pedagogické a kurátorské činnosti se také věnuje vlastnímu psaní, jeho texty vyšly v časopisech jako Ateliér, Art & Antiques nebo v Kulturním čtrnáctideníku A2 ad.

16. 10. 2018, 18:00
Robert Aiki Aubrey Lowe

Robert Aiki Aubrey Lowe, známý také jako Lichens, je americký hudebník, multi-instrumentalista zvukový experimentátor, tvůrce zvukových instalací a performancí a autor filmové hudby. Nejčastěji pracuje s hlasem, perkusemi, ale zejména s modulárními syntezátory. Pro jeho práci je typický gestický, intuitivní přístup k nástrojům a technologiím, kterým obvykle nachází cestu k drone-music, zvukovým plochám transcendentní povahy. Syntezátory používá jako svého druhu nestabilní organismus, zdroj zvukových materiálů, které intuitivně organizuje do ambientních, či atmosferických kompozic. Podobně jako je fluidní jeho nástrojový repertoár, i výstupy jeho práce volně přechází mezi formáty instalace, performance a koncertu, jako v případě konceptuálního alba Thought Withdrawal (2016). Kromě vlastní sólové tvorby, spadající především do kategorie volné improvizace, hraje i v drone-metalových Om, nejznámější je však patrně díky spolupráci na Jóhannssonově filmové hudbě k Arrival a End of Summer, společným projektům s Dougem Aitkenem, Johannem Rashidem a Sabrinou Ratté, nebo na herecké i hudební účasti v A Spell to Ward off the Darkness Bena Riverse a Bena Russela. Robert Lowe sám vystavoval, nebo se kurátorsky podílel na výtavách Sonic Arcade v Museum of Art and Design New York, Performa 11, nebo ve Fondation Louis Vuitton Paris.

Út 13. 11. 2018, 18:00
Piotr Sikora: How to squat like a real Slav?

Přednáška vztahující se k nedávné výstavě Slav Squatting and its Discontents v pražské Meet Factory představí fenomén slovanského squatování jako osvobozující a podmanivou metaforu počínající na periferiích post-sovětských měst. V reakci na dosavadní kritiku výstavního projektu, která zdůrazňovala jeho nedostatečně kritické a koncepční uchopení, přednáška představí zejména kurátorský výzkum předcházející samotné výstavě, stejně jako řadu návazných doprovodných aktivit. Jako dva základní argumenty poslouží dvě perspektivy – horizontální, která zdůrazní problematické třecí plochy mezi východem a západem Evropy s poukazem na koncepty, jako jsou ‘chudý příbuzný’ a ‘přehnaná identifikace’. Vertikální perspektiva pak akcentuje podvojnost kulturně ‘vysokého’ a ‘nízkého’ odvislé otázky exploatace, salónního využívání subverzivních subkultur.

Piotr Sikora (nar. 1986) vytudoval dějiny umění na Jagelonské universitě v Krakově, je kritik a kurátor, člen polské sekce AICA. V roce 2015 získal stipendium polského Ministerstva kultury a národního dědictví. Přednáší na Anglo-americké universitě a je vášnivým hráčem kolové. Žije v Praze.

Út 20. 11. 2018, 18:00
Lumír Nykl: Fantasy, LARP a dřevárny

Od romantického konzumerismu k neoromantickým kyborgům. Co má za cíl snaha vrátit pohádková a mytologická vyprávění znovu do hry? Namísto vytváření korporátních modů komunikace prostřednictvím high-tech 3D renderů se dnes v umění o slovo hlásí nová smyslnost, upřímnost, sentimentální folklorismus a emocionálně přepjatý romantismus. Jaké emoce se však skrývají za lepenkovými kulisami a jsou těla vyšívaných figurek měkké natolik, aby odolaly drtivému dopadu globálního kapitalismu a environmentální katastrofy? Co nás spojuje s historickou érou romantismu a kde leží hranice hry na hrdiny v současném umění, hudbě a módě? Vydejme se společně na cestu flaneurských konzumentů opia za zvuků autotunového rapu o lécích na předpis.

Lumír Nykl (1991) studoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působí jako kurátor, kulturní publicista a DJ, psal pro A2, Full moon, Radio Wave nebo magazín Fotograf. Jeho zájem se soustředí na současné vizuální umění, hudbu a průniky těchto dvou oblastím je členem hudebního labelu Red for Colourblind a DJ kolektivu Blazing Bullets, jako kurátor spolupracoval s galeriemi Futura, GAMU, Karlin Studios, Plato, Fait Gallery, GHMP.

27. 11. 2018, 18:00
Thomas Morgan Evans – Haley, HAL a Holt v nové bažině

Uprostřed nové kultury mezinárodní demagogie a beztrestnosti, jedním ze zajímavých fenoménů Trumpova režimu je, jakým způsobem se spoléhá na malou skupinu žen, jako například Nikki Haley a Sarah Huckabee Sanders. Tyto ženy jsou známy pro jejich téměř ‘teflonové’ schopnosti s pomocí médií rozptýlit špínu z prezidentovi kanceláře a rozmontovat podmínky dohod a vyjednávání pod kterými se dříve vedla domácí a mezinárodní politika. Britský historik umění Thomas Morgan Evans se v této přednášce bude soustředit na performanci a performativitu Nikki Haley, v její roli americké velvyslankyně ve Spojených Národech. Pokusí se navrhnout kontexty kterými můžeme rozumět efektivitě Nikki Hayley, tedy tématy jako diasociace a ztráta tělesnosti. Rozborem těchto konceptů tak Evans propojí tak diverzní témata jako volební úspěch bývalé Britské premiérky Margaret Thatcher, uvědomělý počítač HAL 9000 v Kubrickově 2001 Vesmírné Odyssei; a rané experimentální filmové a video práce ve kterých hrála americká umělkyně Nancy Holt v sedmdesátých letech dvacátého století.

Thomas Morgan Evans dokončil svůj Phd výzkum konceptuálního umění ve Spojených Státech na University College London, University of London v roce 2012, kde byl oceněn prestižním Henry Moore Post Doctoral Fellowship. Během tohoto programu se věnoval výzkumu materiálu, který kulminoval v roce 2017 autorskou knihou 3D Warhol, která se jako první publikace svého druhu věnuje plastice v díle Andy Warhola a také vztahem mezi dílem Warhola a trojrozměrného umění po minimalismu. Evans působil na University of Kent, Courtald Institute a na katedře dějin umění University College London. V současné době působí na Slade School of Fine Art, London kde se věnuje novým tématům jeho výzkumu jako je umění ve veřejném prostoru a hranice viditelnosti.

4. 12. 2018, 18:00
Cadence Kinsey – Fluid dynamics

Lahve s vodou, vodní víry, vlny, bouřky, oceány, povodně, nebo potrubí. V posledních pěti letech je pro umění na (nebo o) internetu přítomnost vody nepřehlédnutelnou. Přednáška se zaměří na možné důvody, které stojí za uměleckou přítomností tekutin, jakožto významné a provokativní vizuální metafory nových digitálních technologií. Na příkladu prací Helen Marten, Hito Steyrl, Joshe Klina a Pamely Rosenkranz bude mapovat vztahy mezi tekutostí, informací, ekonomií a životním prostředím. Skrze témata transparentnosti, průsvitnosti, řádu a chaosu, pak popíše různé narativy zachycující nové vztahy mezi subjektem a digitální technologií.

Cadence Kinsey přednáší o nedávném a současném umění na University of York. Ve svém výzkumu se zabývá dějinami umění a technologie od 60. let do současnosti, přičemž se zaměřuje na otázky genderu, subjektivity a sexuality. V rámci prestižního postgraduálního programu British Academy Fellowship působila na University College London, kde dokončila knižní projekt, který se věnuje umění po internetu: Walled Gardens: Art After the Internet (vyjde v Oxford University Press). Zabývá se environmentálním dopadem nových technologií, digitální materialitou, digitální prací a nerovností, produkcí subjektivity v on-line prostoru či destabilizací historické binární opozice mezi „reálným“ a „virtuálním“. Vyučovala vysokoškolské i postgraduální moduly na UCL, Courtauld Institute of Art, Slade School of Fine Art či Imperial College London.

Út 11. 12. 2018, 18:00
Jonáš Strouhal – Suffering

Jonáš Strouhal (1985) se řadí mezi ty tvůrčí osobnosti, jejichž vztahování se k problémům současného světa není zdaleka jen pasivním akademickým komentářem. Jeho práce s technologiemi a s vizuální řečí současné spotřební kultury je především aktivní diverzí odhalující ony temné stránky psychologické manipulace a exploatace konzumní společnosti (Bistro Affluenza, Smutný Alzák), nabízí pozitivní cestu naklánějící využití dané technologie či estetiky k praktické terapii řady civilizačních traumat (First Scratch, Dr. Mozek). Charaktery uměleckých výstupů se proměňují, od videoartu a grafiky, přes instalace, intervence až k performativním akcím. Sám autor osciluje mezi rolemi umělce, vědce či sociologa, které s důvtipem propojuje. Jonáš Strouhal je absolventem pražské UMPRUM v ateliéru Supermédií a v současné době společně s Jakubem Jansou vede ateliér hostujícího pedagoga na katedře fotografie FAMU, přednáší také v Centru audiovizuálních studií FAMU.

Út 18. 12.2018, 18:00
Michal Novotný – Neustálá revoluce

Přednáška se zabývá představou neustálé revoluce, obnovování uměleckého pole, které v posledních letech snad ještě více zrychlilo. Bude uvažovat možnou návaznost tohoto určujícího momentu současného umění na představu umělecké autonomie, která se etablovala s počátky modernismu, ale zůstala nedotknuta prakticky do současnosti. Možná východiska budou ilustrována na dvou raně moderních postavách Marquis de Sade a Leopoldu Von Sacher Masochovi.

Michal Novotný je ředitelem Centra pro současné umění Futura, s Jiřím Černickým vede ateliér malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a dramaturgicky spolupracuje s galerií Plato v Ostravě. Je autorem skupinové přehlídky Orient, která se v roce 2018 představila v Kim? v Rize, v BOZAR v Brusselu a Bunkier Sztuki v Krakowě. Mimo to připravoval výstavy pro CAC Passerelle v Brestu, Black Cube Museum v Denveru, MMSU Rijeka, tak jako Česká centra v Paříži a Rotterdamu a další instituce. Účastnil se rezidenčních pobytů v Delfina Foundation v Londýně, Danish Arts Foundation v Kodani, Contemporary Arts Center v New Orleans nebo Villa Arson v Nice. Jako výtvarný kritik pravidelně přispívá do magazínů Art&Antiques, Flash Art a Artalk.cz.